Goumičův nakousnutý blog

Uplynulý týden se nesl především ve znamení stávky, kterou odboráři připravili na pondělí, ale později přesunuli na čtvrtek. Stávkovat se jali také Řekové, ale ti nasadili poněkud těžší kalibr – začali rovnou stávkovat generálně. Mezitím se nám zatřáslo Chile a západ Evropy zasáhla udájně nejhorší bouře za posledních deset let – milion rodin je prý bez proudu. A ještě jedna věc – máme několik dalších medailí.

Posunutá stávka dopravců

Odborovým svazům se nějak přestalo líbit vyšší zdanění poslaneckých výhod (mimochodem, líbí se mi, jak všichni začali používat krásné české slovo “benefity”), a tak se rozhodly uspořádat v pondělí několikahodinovou celorepublikovou stánku, o které říkali, že bude nejmasivnější v historii České republiky (mimochodem, to si teda všimli brzo). Celému rozhodnutí přecházela různá jednání politických stran, premiéra, tripartity a já nevím čeho všeho ještě, až se premiér Jan Fischer rozhodnul vyhlásit stav legislativní nouze (mimořádný stav, ve kterém je možno vynechat první čtení zákona a třetí může následovat hned po druhém) a odborářům změnou zákona ustoupit.

Upozornění: děláte-li referát o Ernestu Hemingwayovi, důrazně vám doporučuji nepoužít tento článek jako zdroj.

Bylo ještě šero, když se havanský rybář Santiago probudil, oblékl a po úzké stezce vyrazil směrem ke své do tmy prozatím zahalené loďce. Bylo to už pětaosmdesát dní, co ulovil rybu – a kvůli tomu si vysloužil od ostatních rybářů především posměšky. Nebylo se čemu divit, i když na to fyzicky nevypadal, byl už velice starý, a tak se mu nedostávalo tolik potřebných sil jako rybářům z mladé generace, kteří začali pomalu vytlačovat ty staré a zkušené.

V jedné ruce držel láhev s vodou s v druhé smotané záložní lano – brával si ho s sebou vždy, jen pro jistotu. Jídlo si stařec nebral žádné, i když často býval na moři celé hodiny, někdy až do setmění. Jeho starý organismus už nebyl zvyklý na přísun potravy.

Konečně dorazil k loďce a odhodil z ní plachtu. Lano uložil za příď a láhev s vodou jen tak ledabyle pohodil na dno loďky. Zabral svými stařeckými svaly a dosunul loďku na břeh, až se jí konečně ujala voda a ulehčila mu tak práci. Naskočil a odrazil se vesly ode dna. Loďka nabrala rychlost a jakmile byl v dostatečné hloubce, zabral oběma vesly. Vítr mu pofukoval kolem uší a cuchal mu to, co mu ještě na stařecké hlavě zůstalo.

Jakmile se více vzdálil od břehu, aby viděl i do ostatních zátok, spatřil ostatní rybáře, jak také vyrážejí na svou každodenní cestu. Většina z nich měla stejné čluny jako Santiago, ale našli se i tací, kteří si díky velkým úlovkům vydělali na lodní motorky a motory – právě ti z nich rychle předehnali ostatní veslující rybáře a jako první vyjeli na širé moře.

Santiago měl své oblíbené místo, kam vždy jezdíval lovit. Obvykle se tam dostal až když slunce vykouklo nad horizont, ale dnes pravděpodobně díky přiznivému větru nebo proudu dorazil na místo ještě před svítáním. Poznal to podle toho, že dno moře najednou změnilo barvu z tmavé na poněkud světlejší.

Sledováním aktuálního zpravodajství strávím v průměru snad hodinu denně a až doteď jsem v případě, že jsem chtěl nějakou zprávu či událost okomentovat, používal zprávičky tady na blogu. Napadlo mě ale, že když už čtením zpráv trávím tolik času, mohl bych každý týden těch pět nejzajímavějších a nejdůležitějších utřídit a nějakým způsobem sepsat sem na blog. I přesto, že takovýchto přehledů existuje hodně, doufám, že alespoň některým z vás, kteří zpravodajství nesledujete, se bude tento týdenní desetiminutový přehled aktuálního dění hodit. Doufám, že mi to vydrží déle něž týden :)

Soud rozpustil Dělnickou stranu

Hlavní událostí, která provázela celý tento týden, bylo rozpuštění extremistické Dělnické strany. Nejvyšší správní soud tak učinil na základě návrhu vlády a zdůvodnil to tím, že Dělnická strana je extremistickou stranou, která podkopává demokratické zřízení České republiky a popírá práva menšin, například Romů nebo homosexuálů.

Celá událost se ale stala pouze symbolickou, neboť Tomáš Vandas, předseda Dělnické strany, prohlásil, že nejen že podá stížnost k Ústavnímu soudu, ale také stále hodlá kandidovat ve stejném složení v květnových volbách do Poslanecké sněmovny – ať už pod hlavičkou Dělnické strany, nebo jako Dělnická strana sociální spravedlnosti, kterou formálně vede Vandasova matka.

Výsledkem je tedy jediné: skoro nic se nezmění, protože extremisté se hned zformují do nějaké nové strany nebo hnutí, a holohlaví získají akorát potřebnou pozornost médií, kvůli které se jim budou zvyšovat preference. Koneckonců, už jsem o tom psal v tomto článku.

Netajím se tím, že svůj iPhone používám nejvíce jako kapesní herní konzoli, ne jako telefon. Za těch pár měsíců si koupil a stáhnul desítky her a troufám si tvrdit, že jsem za ně už utratil pár tisícovek – ale nelituju toho, protože ceny her na App Store jsou často tak směšné, že ani zdaleka neodpovídají kvalitě a zábavnosti hry – na App Store prostě neplatí, že čím dražší hra je, tím je lepší. Rozhodl jsem se tedy, že sepíšu svých TOP 10 her, o kterých si myslím, že jsou jednoznačnou špičkou. Hry nejsou řazeny podle kvality, ale náhodně – často se totiž dost špatně rozhoduje, která hra je lepší.

1. Soosiz (2,39€ / 61 Kč, lite)

Obíhejte kolem dokola, až se vám z toho udělá špatně, a zachraňujte svoje pidikamarády v této nádherně barevné hře, která se po právu řadí do elity App Store. Perfektní grafiku doplňuje také perfektní zvukový doprovod a skvělá jednoduchost a hratelnost, které může jen ledaco konkurovat. Jediné, co by se této hře dalo vytknout, je fakt, že ještě nemá druhý díl! Mou podrobnější recenzi můžete najít na iPhoneTips.cz.

Tak jsme na druhý pokus zrušili Dělnickou stranu – jen pro zajímavost, Dělnická strana je od listopadu 1989 první politickou stranou, která byla zrušena kvůli svému politickému programu – a to už něco znamená. Vypadá to, že demokracie zase jednou vyhrála; a z právního hlediska to tak možná i je. Jenže, jak řekl sám předseda DS Tomáš Vandas, pro Dělnickou stranu by byl jakýkoliv výrok soudu vítězstvím.

Program na pováženou

Hlavním důvodem rozpuštění DS bylo podle předsedy senátu provázání strany s jistými neonacistickými hnutími, která ale fakticky vůbec neexistují. Členové (i předseda) DS údajně ve svých projevech uráželi menšiny, označovali je za “viry” a “bacily” a odepírali jim práva – údajně se tak vlastně podobali stylu Adolfa Hitlera a jeho národnímu socialismu.

To všechno je asi pravda; sám jsem žádné projevy členů DS nesledoval, a tak nemůžu soudit. Zajímavé je ale porovnat některé argumenty soudu s opravdovým programem DS, který si můžete přečíst na jejich internetových stránkách. Jen pro ilustraci:

Soud uznal, že skutečný program a projevy členů Dělnické strany směřují „k odstranění demokratických základů právního státu, mezi které je nutno počítat respekt k ochraně uznávaných práv a svobod.“ – iDNES.cz

Dělnická strana je politickou, nekonfesní stranou uznávající politické pluralitní a demokratické zřízení v České republice a v tomto smyslu také přijímá odpovědnost na případné participaci moci. – program Dělnické strany