Goumičův nakousnutý blog

Tato povídka je založena na skutečných událostech. Prosím, nezaměňujte postavy s tímto Pavoukem, děkuji.

Začalo to docela nevinně, jako každou neděli večer jsem vzal zaprášený kýbl s neméně zaprášenou hadrou na podlahu a odnesl je do koupelny, abych do něj napustil vodu smíchanou s jedovatě modrým saponátem, jehož role v celém procesu pro mě byla sice pochybná, ale naprosto nezbytná. Když voda dosáhla okraje a bublinky začaly vytékat ven, vypl jsem vodu a odnesl teď už poněkud těžší kýbl na schody.

Sebral jsem hadru, kterou jsem předtím pohodil na zem, a hodil ji do kýblu, kde se za sykotu praskajících bublin z poloviny ponořila. Užuž jsem se chystal hadru vyždímat, když vtom jsem si všiml něčeho, co velmi zamávalo mým tepem a vyhnalo ho do nedozírných hodnot. Na z poloviny ponořené hadře seděl, přesně uprostřed, pavouk.

Nejdřív jenom seděl (ovšem zde je nutno si položit otázku, zda může pavouk vůbec sedět, a pokud ano, tak jak, protože na turka asi těžko), ale když si všiml toho, jak se hadra samovolně potápí a jak jeho malý ostrůvek pomalu pohlcuje nepříliš příjemně zavánějící voda, propadl panice a vyřítil se směrem, kterým tušil okraj kýblu. Nevšiml si ale toho, že už je bohužel pozdě, a tak když se jeho ošklivá noha dotkla vody, zabrzdil a zkusil to na druhé straně.

Osud mi ale přál, protože se hadra stihla potopit natolik, že teď už poněkud zoufalému pavoukovi nedovolovala samovolný útěk z kýblu a poté případný útok na mou vystrašenou osobu. Sice jsem vyhrál bitvu, ale ještě jsem ani zdaleka nevyhrál válku. Začal jsem horečně přemýšlet, jak se co nejefektivněji onoho pavouka zbavit.

První nápad byl ten, že ho nechám vyhladovět, ale protože toho moc o trávicím procesu pavouků nevím, zavrhl jsem ho s tím, že existuje znepokojivá možnost, že by se voda oddělující pavouka od okolního světa mohla vypařit dřív, než by pavouk stačil vyhladovět, a to by, přiznejme si, mohlo mít nedozírné následky.

Jako druhá mi přišla na mysl fyzická likvidace pavouka, kterou jsem byl ale opět nucen zavrhnout s tím, že by došlo k moc velkému snížení vzdálenosti mezi mnou a pavoukem. Zbývala už tedy jen jedna možnost – utopit ho. Stačilo už jen promyslet, jak docílit utopení pavouka, aniž bych mu dal možnost úniku tím, že bych narušil stavbu hadry.

Rozhodnutí přišlo rychle a odhodlání ho za pár minut následovalo. Napustil jsem do kelímku vodu a odnesl smrtící nástroj ke kýblu. Bylo nutné zasáhnout pavouka přímo mezi jeho nespočet vyděšených očí, aby byl okamžitě potopen a byla mu sebrána možnost úniku. Chvíli jsem zapochyboval o humánnosti svého činu, ale potom jsem si uvědomil, že musím zatnout zuby, a vylil jsem vodu přímo na pavouka.

Pavouk se sice ještě v zoufalé snaze zachránit si holý život pokusil pohnout nohama, ale proud byl moc prudký, a tak se pavouk potopil do hlubin, ze kterých nebylo úniku. Jeho tělo spočinulo na potopené části hadry, ale postoj, který zaujal, mě rozhodně nepřesvědčil o tom, že by mu docházel dech.

Když jsem tam stál pět minut a pavouk nejevil známky umírání, začal jsem přemýšlet o tom, jak dlouho asi tak pavouci vydrží pod vodou. Došel jsem k závěru, že déle jak 48 hodin to nebude ani v případě, že by měl pavouk vytrénované plíce, a tak jsem opustil chodbu s tím, že je o pavouka vystaráno. Později jsem tento interval prodloužil na 96 hodin s tím, že jistota je jistota.

Zdálo se, že je o pavouka opravdu postaráno, ale pak mi na mysl začaly přicházet hrůzné představy zoufalé matky hledající svého synka. Táty pavouka jsem se nebál, protože je titěrný a stejně byl pravděpodobně sežrán mámou při tvoření nyní už utopeného pavouka a nemalého počtu jeho sourozenců.

I když mi bylo později razeno, abych podle některých teď už mrtvého pavouka vylil do záchodu, rozhodl jsem se ponechat situaci takovou, jaká je, pro případ, že by ho jeho matka opravdu hledala – takto to totiž alespoň vypadalo nehoda.

Takhle smutně (jak pro koho) tedy (snad) skončil příběh jednoho pavouka, jehož naivní mozeček vymyslel, že schovat se v hadře je dobrý nápad. Vezměte si z toho ponaučení a ve svém vlastním zájmu to nikdy nezkoušejte.