Goumičův nakousnutý blog

Byli jsme varováni. Ale i když jsme byli varováni, přesto jsme se nedokázali připravit, protože jsme tomu nevěřili. Tak přesně s takovouhle myšlenkou pracuje celý film. Myslím, že už jste všichni slyšeli o tom, jak v prosinci 2012 končí Májský kalendář a že má v ten den skončit svět (pomíjím fakt, že svět už měl skončit několikrát). Určitě na tom bude hodně pravdy, ale o to tady teď přece nejde – jde tu o to, že je to skvělý námět pro katastrofický film.

Idylka se mění ve zběsilou jízdu

Když jede Jackson Curtis kempovat se svými dětmi do Yellowstoneského parku, ještě netuší, že během pár dní se má všechno, na co byl doposud zvyklý, změnit. Zatímco přední světoví vědci víceméně vědí, že svět se řítí do záhuby, veřejnost stále nic netuší, a tak je pro ni docela překvapení, když se najednou jeden supermarket v USA doslova rozpůlí na dvě části. A jakmile se tohle stane, až do konce filmu nezůstane nic vcelku.

Když Jackson zjistí, že uprostřed Yellostoneu je armádní geologický tábor a zároveň potká jednoho blázna, který nakonec až takovým bláznem není a který tvrdí, že má skončit svět (dokonce Jacksonovi předá mapu, na které je vyznačeno, kde mají být údajně tajně stavěny záchranné lodě), okamžitě se vrací domů do Kalifornie a snaží se upozornit svou bývalou ženu a jejího manžela, aby utekli. Ti ho neposlechnou, ale jakmile Jackson opustí dům, samozřejmě dojde k obrovskému zemětřesení. A tak všichni nasedají do Jacksonovy limuzíny a začíná zběsilá jízda, která nemá skončit dříve jak za hodinu a půl.

Protože jsem velký fanda sci-fi, na Disctrict 9 jsem se těšil už dlouho. Film měl vesměs vynikající recenze a na ČSFD hodnocení 86%, takže bylo víceméně jasné, že to bude skvělý film (na rozdíl od Gamera) – a opravdu byl.

Parkování mimo vyznačenou zónu

Varování: Následující část vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. :D

Představte si, že se jednoho dne vzbudíte a nad městem parkuje (visí ve vzduchu) nehybná loď mimozemšťanů. Nic se ale neděje, nikdo nikoho nevraždí, ani se nesnaží ovládnout svět. Prostě se neděje vůbec nic. A tak se samozřejmě zvědaví lidé rozhodnou loď prozkoumat, protože jim tak trošku zavazí – a zjistí, že je mimo slizu a smradu plná zmatených mimozemšťanů, kteří ztratili nad lodí kontrolu a nejsou schopni odletět zpět na svou rodnou planetu. Mimozemšťani jsou evidentně podvyživení, a tak se lidé rozhodnou jim pomoci a zřídí pro ně přímo uprostřed města (opravdu chytrý nápad) tábor. Tento tábor se připodobuje k tzv. slumu, akorát že mimozemšťanskému.

Mimozemšťani tu žijí celých dvacet let a postupně splývají s obyvateli města, i když je to vládou samozřejmě zakázené. Pokud ale někoho necháte v chudobě zavřeného na malém území, je jasné, že na tomto místě začne bujet kriminalita. Obyvatelstvo po dvaceti letech vyjde do ulic a chce po vládě, aby se mimozemšťanů zbavila.

Jakožto fanda amerických (“je jeden proti všem a musí zachránit svět”) filmů jsem se rozhodl, že zajdu do kina na film Gamer. Trailer vypadal dobře (správně nacítěné americké hlášky) a jak jsem později zjistil, Gamer za něj dostal i ocenění. Sice jsem na ČSFD objevil recenze typu “Sick shit!” nebo “Nejdementnější film, jaký jsem kdy viděl”, ale říkal jsem si, že to nemůže být tak hrozné. Jenže jak se později ukázalo, bylo to ještě horší.

Zápletka, která je velmi podobná jako v Rallye smrti, spočívá v tom, že Ken Castle, zakladatel vizionářské společnosti K-SOFT, se rozhodne využívat speciální umělé mozkové buňky, aby mohl ovládat lidi, kteří se dobrovolně zapojí do jeho Society, což je sociální síť budoucnosti, ve které můžou hráči plně ovládat skutečné lidi, kteří se do Society za peníze zapojí. A můžou s nimi dělat opravdu všechno. Jak postupně slaví se Society obrovský úspěch, rozhodne se spustit jinou variantu nazvanou Slayers, která spočívá v simulaci bojiště, ve kterém jsou vojáci ovládáni stejně jako v Society jinými hráči. Vojáky ve Slayers dělají vězni odsouzení na smrt, kteří, když dokáží přežít 30 bitev za sebou, dostanou za odměnu svobodu.

V pořadí již dvaadvacátá Bondovka s názvem Quantum of Solace příběhově navazuje na předchozí díl Casino Royale. Mnohými lidmi bává zatracována už jenom z toho důvodu, že na Bondovský trůn po legendárním Pierci Brosnanovi usedl modrooký blonďák Daniel Craig, ale sám za sebe můžu říct, že Daniel Craig se do role Bonda hodí skvěle, stačí si pouze uvědomit, že čekat, až Brosnan vyběhne ze dveří a postřílí všechny záporáky, nemá moc smysl. Na druhou stranu ale nutno uznat, že své mouchy nová Bondovka bohužel má.

Musím se přiznat, že některé detaily příběhu mi poněkud unikají, a tak mě v komentářích zaražte, pokud bych zde psal nějaké bludy. Kdo viděl Casino Royale, určitě ví, že Vesper, do které se snad jako do první ženy Bond opravdu zamiloval, za něj položí život (možná trošku nedobrovolně), aby ho zachránila. Sice tím opět ztratí všechny peníze, které Bond vyhrál v pokeru, ale co by pro něj neudělala, že. Britská vláda si může trhnout nohou. Mohlo by se tedy zdát, že Bond bude hnán pomstou chtít zabít ty, kteří její smrt zavinili, ale nakonec se ukáže, že to tak úplně není.

Jedna moje výhrada se týká už začátku filmu. Proč musí Bond vždycky rozbít toho krásného Aston Martina na kaši? Kdyby nejezdil jako hovado a nevyprovokoval partu chlápků s kulometama, mohlo mu to auto ještě chvíli vydržet. Zde bych ještě rád zmínil, že Bond začíná nabývat tak trošku „americké“ schopnosti. Automobilová honička, kde dojde k úrazu jeho Aston Martin, totiž trvá asi deset minut, přičemž po Bondovi nepřetržitě střílí chlápek s kulometem. Vystřílí do něj asi pět zásobníků, ale Bond vždycky jen skloní hlavu a jede dál.

Dnes jsme díky krajským a senátním volbám zavítali se školou do kina. Volba nakonec padla (samozřejmě bez nás) na kontroverzní film Máj, který je jedněmi zatracován a druhými vyzdvihován. Většinou je ale spíše zatracován, a to i našimi profesory, kteří nám v hodinách sdělovali svoje ne zrovna dobré pocity z této zfilmované básně. Řekli jsme si ale, že to je přece jenom lepší, než se učit, a že v kině se dá, na rozdíl od hodiny, aspoň spát. Kinem samozřejmě myslím Palace Cinemas, protože na dřevěných lavicích ne-multiplexových „kin“ se zrovna moc spát nedá.

První zklamání poté, co jsme se v deset sešli, přišlo, když jsme zjistili, že nebudou žádné reklamy. Reklamy a upoutávky už se staly desetiminutovou součástí každého filmu, a tak když se hned po „setmění“ na obrazovce objevil nápis „Máj“, pěkně nás to naštvalo, protože reklamy byly asi to jediné, na co jsme se těšili.

Musím se přiznat, že Máj jsem nečetl, a i když jsem měl nějaké slabé povědomí o ději, vlastně jsem nevěděl, do čeho jdu. Docela mě proto překvapilo, když prvních pět minut z filmu okupoval plátno Jan Tříska jako kat a recitoval verše. Stál na sněhu, což mi přišlo docela divný, protože v květnu většinou nesněží. A Karel Hynek Mácha zřejmě, když báseň psal, s nějakým globálním oteplováním nepočítal.

Po katově prvotním výstupu přichází na řadu sled vcelku nic neříkajících scén, které jsou ale doplňovány skvělou hudbou Support Lesbiens. Ano, je to tak, Supporti nahráli soundtrack pro Máj. Poté už se konečně dostáváme k ději, Vilém se zamiluje do Jarmily, která ale každý den skotačí s Vilémovým otcem (Opravdu je to tak i v té básni?