Goumičův nakousnutý blog

Google Wave je nová služba od Googlu, o které se mluví už týdny. Stejně tak dlouho je v „trending topics“ na Twitteru. Momentálně je dostupná pouze na pozvání, což z ní pravděpodobně dělá tak lukrativní věc, protože si nedovedu představit, co jiného by to mohlo být.

Možná jsem od toho čekal moc, ale když mi konečně dorazila pozvánka a Google Wave jsem vyzkoušel, byl jsem zklamaný – podle mě totiž nepřináší nic moc nového. Samozřejmě, jde o nové pojetí spolupráce mezi lidmi v reálném čase – to znamená, že aktuálně vidíte, co kdo edituje a píše – ovšem já v tomto real-time pojetí neshledávám žádnou výhodu. Raději budu používat regulérní fórum než AJAXem přecpanou stránku, kvůli níž jde moje Safari skoro pokaždé do kolen.

Další mou výtkou je design – Google je sice znám tím, že na design zrovna moc nedbá, ale u Wave mi přijde, že je to design z minulého desetiletí. Nevím, proč firma, která vydělává miliardy dolarů ročně, nemůže investovat pár tisíc, aby „to trošku vypadalo“.

Abych to shrnul, Wave je sice ještě beta, ale podle mého názoru nepřináší nic převratného, je naprosto nedotažená do konce a vzhledově ne moc příjemná. Uvidím, co se z toho vyklube v budoucnu, ale jsem poněkud skeptický.

Problémy se zálohováním se objevily hned s příchodem prvních počítačů. Nikdy totiž nemůžete vědět, kdy se vám podaří si data omylem smazat nebo kdy se váš disk rozhodne, že shoří. S příchodem internetu a vysokorychlostního připojení se ale situace drasticky změnila a zlepšila. V tomto článku bych chtěl popsat, jak mám zálohování vyřešené já a proč si myslím, že je to dobrý způsob.

Než se rozhodnete, jak budete svá data zálohovat, je dobré uvědomit si, co vlastně chcete a potřebujete zálohovat. Podle mě totiž existují dva typy dat – ta data, která jsou nenahraditelná, nejčastěji výtvory vaší vlastní práce, a potom ten zbytek, tedy data nahraditelná, která můžete v případě potřeby ryhleji či pomaleji získat znovu. Například u mě tvoří nenahraditelná data (vyjma fotek) cca 10–20 MB, což je opravdu až směšně málo. Sice mám disky o celkové kapacitě cca 1,16 TB, ale naprosto drtivá většina těchto dat je nahraditelná. Rozdělil jsem všechna data do několika skupin a u každé popíšu, jak mám vyřešené zálohování.

Amazon oznámil, že o pondělí začne prodávat svoji bezdrátovou čtečku elektronických knih. Zatímco ve světě se bude Kindle prodávat za $279, v USA bude za $259. Teď bych si dovolil malé srovnání: iPhone 3GS stojí v USA $199, iPhone 3G dokonce pouhých $99. Vidíte ten obrovský rozdíl? Chcete jednu miliontinu funkcí za $259 nebo přístroj, se kterým můžete dělat prakticky cokoliv (i číst elektronické knihy), za $199? Jediné dva rozdíly mezi iPhone a Kindle jsou v tom, že Kindle má větší displej a horší design. Více na iHNed.cz.

Tak, a už toho mám dost. Už nehodlám dále trpět ty tvoje výkyvy nálad, kdy se mnou třeba půl hodiny nemluvíš. Pořád mi cpeš nějaké pozvánky a žádosti, ale nikdy se nezamyslíš nad tím, jestli mě zajímají! Pořád mě odhlašuješ a myslíš si, že mě baví se pořád přihlašovat, ale věz, že nebaví! A teď si ještě budeš myslet, že já nejsem já? To už je trošku moc, nemyslíš? Končím s tebou, Facebooku, už to nemá cenu dále protahovat.

Ale teď vážně – ode dneška začínám Facebook používat převážně pasivně. To znamená žádné statusy, žádné zdlouhavé diskuze o ničem, žádné Mafia Wars a podobné žrouty času. Už nebudu nikoho šťouchat. Na Facebooku mi vadí dvě věci, a to zaprvé jeho neustálé výpadky a věty typu „Facebook thinks you're not you“, a zadruhé kvanta balastu, kterým ho lidé zaplňují. Už nechci dál číst stupidní statusy, kterým se pořádně nemůžu bránit. Přecházím na Twitter, tam můžu opravdu sledovat jen to, co chci. A není tam tolik blbců.

Nedávno jsem opět zavítal do Google Analytics, abych se podíval, jak moje weby postupně upadají. Když jsem se ale šel podívat na klíčová slova, přes která chodí lidé na Šrapnel, začal jsem se smát. Smál jsem se hodně, protože mezi klíčovými slovy se objevovala i spojení jako smrdím jako hovno a podobně. Horší už bylo, když jsem tam našel i spojení děda mě ojel. Říkal jsem si, že jestli je to pravda, tak je dost smutné, že se osoba, která se touto cestou možná snaží najít pomoc, dostane zrovna na Šrapnel.

Abych se ale dostal k důvodu, proč tuto zprávičku vůbec píšu – dole v příloze je vyexportovaný celý seznam 505 klíčových slov. Pokud se chcete zasmát, doporučuji; a hlavně, ta nejlepší hesla jsou až na konci :)

Dlouho se tomu bránil, ale nakonec podlehl. Hoaxy, které denně zaplavují 90% všech e-mailových schránek na světě, dorazily i na Facebook. Pokud někdo neví, co je to hoax, vězte, že je to poplašná zpráva, která je ale naprosto lživá. Nezdá se to, ale hoaxy můžou mít dost katastrofální následky. Před pár dny mi do schránky přišel tento vzkaz:

Zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg píše, že se Facebook stal velmi populárním mezi lidmi a že si lidé stěžují, že je pomalý. Důvodem je velké množství nových členů, ale také obrovské množství neaktivních členů. Tato zpráva bude obíhat, aby se zjistilo, zda jste aktivní nebo ne. Pokud ano, pošlete tuto zprávu 15 lidem pomocí copy & paste. Ti, kteří ji nepošlou dále v průběhu následujících dvou týdnů, budou smazáni, aby se vytvořilo víc místa. Pošlete tuto zprávu všem přátelům, abyste nebyli smazaní!

Zprávu nikam neposílejte, je to naprostá blbost! Je možné, že internetem ne tolik poznamenaným lidem to může přijít věrohodné, ale není to pravda – pokud by admini Facebooku chtěli pročistit uživatele, rozhodně to nebudou dělat tak, že pošlou tuto zprávu a budou čekat, kdo ji pošle dál. Rozesíláním této zprávy zpomalujete Facebook ještě více.

Nápad na tento webzine se zrodil už více než před půl rokem, ale než jsem se dostal k tomu ho realizovat, pár měsíců uběhlo. Jak už jsem psal v sekci O bbmagu, měl jsem pocit, že právě tento typ webzinu na české scéně chybí, a tak jsem se rozhodl ji vyplnit. A i kdyby se nějaký takový našel, nevadí.

bbmag se bude zaměřovat především na poslední dobou tolik oblíbené browser-based hry (od toho to „bb“, jinak řečeno onlinovky) a bude se snažit o nich přinášet čerstvé informace. Hlavním tahounem webu budou redaktoři (ne já), kterých mám teď asi desítku, ale plánuji toto číslo zmenšit na cca čtyři, protože ne všichni se ukázali jako spolehliví a schopní vyplodit větu, která by dávala smysl (nic proti nim samozřejmě).

bbmag je prvním projektem, díky kterému bych chtěl do maturity dosáhnout svého vysněného pasivního příjmu, který by mi zajistil, že nikdy nebudu muset pracovat. Uvidíme, jak to dopadne, ale doufám, že bbmag má nějakou šanci na úspěch. Stay tuned.

Pokud se zajímáte o onlinovky a měli byste zájem se na tomto webu podílet, neváhejte a kontaktujte mě.

Píšete-li blog nebo jinak publikujete na internetu, je možné, ne-li pravděpodobné, že už jste se setkali s někým, kdo váš článek či výtvor okopíroval a pokládal ho na svém webu za svůj. Takových lidí jsou bohužel spousty a pokud nemáte chuť každého hned žalovat, existuje jen málo způsobů, jak se s takovými lidmi vypořádat a donutit je váš článek smazat. V tomto článku vám popíšu, jak toho můžete docílit.

Krok první: Upozornění

Existují dva typy plagiátorů (rád bych je nazýval „kopírovači“, ale to zní fakt divně) – chytří plagiátoři a tupí plagiátoři. Většina plagiátorů je samozřejmě tupých, ale najdou se i chytří, se kterými se dá vypořádat dost těžko. Uvedené postupy platí především pro tupé plagiátory. To, že od vás někdo okopíroval článek, zjistíte celkem snadno – buďto vás na to někdo upozorní, nebo se podíváte do seznamu referralů. Tupí plagiátoři za sebou totiž většinou nechávají jednu zásadní stopu – v kopii nechají odkazy na obrázky, které jsou uložené na vašem webu. Pokud tedy budete mít v odkazovačích stovky příchodů ze stránky, o které jste nikdy neslyšeli, víte, o co jde. Jakmile něco takového zjistíte, samozřejmě začnete vidět rudě, protože prostě nesnesete pohled na to, jak se váš článek, nad kterým jste strávili spoustu času, zobrazuje na nějakém růžovoučkém blogísku. Doporučuji ale zachovat chladnou hlavu, protože pokud tak učiníte, můžete si onoho plagiátora pořádně vychutnat, ale o tom až později.

Jako první krok doporučuji poslat „autorovi“ e-mail, kde ho slušně požádáte o smazání článku.

Když jsem na eMagu začínal jako externí redaktor, měl ještě docela dobrou úroveň. Objevovaly se tam zajímavé články a díky propojení se serverem Stahuj se těšil velké návštěvnosti. V seznamu témat ke zpracování bylo vždy z čeho vybírat a psát články o nových webech a technologiích byla radost.

Pak ale Miton prodal Stahuj (chápu, že na tom musel příšerně vydělat, ale nevím, jestli bylo dobré zbavit se takového obrovského zdroje návštěvnosti) a s eMagem to šlo z kopce. Články začaly být o ničem, v seznamu témat se neobjevovala žádná nová. Pokud si člověk nevymyslel vlastní, nebylo o čem psát.

Poslední dobou eMag poněkud zjablečnil (zajímavé slovo) a objevilo se tam několik redaktorů, kteří píší s prominutím jako prasata. Články jsou plné gramatických chyb, překlepů a o slohu, který někteří redaktoři používají, ani nemluvím.

Pokud se chce eMag vzpamatovat, měl by se držet svého zaměření (to znamená žádné hry), autoři by si měli své články po sobě alespoň jednou přečíst a měli by si trošku zrevidovat pravidla českého pravopisu. Jak to tak ale vypadá, nic takového se nestane a eMag pravděpodobně upadne do zapomnění. Miton má teď na práci důležitější věci.