Goumičův nakousnutý blog

Tak jsme na druhý pokus zrušili Dělnickou stranu – jen pro zajímavost, Dělnická strana je od listopadu 1989 první politickou stranou, která byla zrušena kvůli svému politickému programu – a to už něco znamená. Vypadá to, že demokracie zase jednou vyhrála; a z právního hlediska to tak možná i je. Jenže, jak řekl sám předseda DS Tomáš Vandas, pro Dělnickou stranu by byl jakýkoliv výrok soudu vítězstvím.

Program na pováženou

Hlavním důvodem rozpuštění DS bylo podle předsedy senátu provázání strany s jistými neonacistickými hnutími, která ale fakticky vůbec neexistují. Členové (i předseda) DS údajně ve svých projevech uráželi menšiny, označovali je za “viry” a “bacily” a odepírali jim práva – údajně se tak vlastně podobali stylu Adolfa Hitlera a jeho národnímu socialismu.

To všechno je asi pravda; sám jsem žádné projevy členů DS nesledoval, a tak nemůžu soudit. Zajímavé je ale porovnat některé argumenty soudu s opravdovým programem DS, který si můžete přečíst na jejich internetových stránkách. Jen pro ilustraci:

Soud uznal, že skutečný program a projevy členů Dělnické strany směřují „k odstranění demokratických základů právního státu, mezi které je nutno počítat respekt k ochraně uznávaných práv a svobod.“ – iDNES.cz

Dělnická strana je politickou, nekonfesní stranou uznávající politické pluralitní a demokratické zřízení v České republice a v tomto smyslu také přijímá odpovědnost na případné participaci moci. – program Dělnické strany

Na ekonomii se mi (mimo jiné) líbí jedna věc – všechno je dokonale provázané. Proto když začnu přemýšlet o nějakém problému a napadne mě nějaké řešení, často se na to potom nabalí mnoho dalších věcí, až dojdu k závěru, že aby se problém vyřešil, musel by se v podstatě změnit celý systém. Naštěstí to ale v teoretizování není žádná překážka. Dnešní článek berte spíše jako sled myšlenek – k celistvosti má totiž opravdu daleko.

O dávkách a podpoře v nezaměstnanosti

I přes svou nechuť k sociálním dávkám jakéhokoliv druhu musím říct, že podpora v nezaměstnanosti je jednou z těch, které jsou opravdu potřeba. Nezaměstnaným se totiž můžete stát z několika různých důvodů, z nichž vlastní lenivost má malý, avšak nezanedbatelný po­díl.

Základní podpora v nezaměstnanosti činí dnes přibližně 57% (13.000 Kč) průměrné mzdy (23.000 Kč) a je zhruba čtyřnásobkem životního minima (3.200 Kč). Pokud bychom tedy uvažovali, že člověk na to, aby přežil, potřebuje 3.200 Kč (což bychom měli moci), stát mu platí přibližně o 10.000 Kč měsíčně více, než by teoreticky musel (opakuji, teoreticky). Kdybychom šli ad absurdum, můžeme říct, že stát nezaměstnaným platí deset tisíc měsíčně za to, že nepracují.

O tom, zda má zaměstnavatel právo prohlížet firemní e-mailovou schránku svých zaměstnanců, se vedou dlouhé spory. Podle dnešních zákonů spíše nesmí – a ministr Kocáb chce tento zákon ještě zpřísnit. Jenže – opravdu nemá zaměstnavatel právo kontrolovat, co posílám přes jeho e-mailovou schránku, kterou mi platí? Doporučuji velmi zajímavý článek na iDNES.cz, se kterým se mimochodem plně ztotožňuji. Co si o tom myslíte vy?

Zjevný dvojsmysl titulku bych ponechal stranou, spíše bych se soustředil na něco, co je podle mě docela postavené na hlavu. Jde o stavbu rychlostní silnice R55, konkrétně o její cca desetikilometrový úsek. Normálně by tento úsek stál cca 3 miliardy korun, jenže kvůli jakési rezervaci chráněných ptáků se pravděpodobně dálnice bude muset vést tunelem, a tak bude stát celých 13 miliard.

Je normální, aby kvůli chráněným ptákům stál kus silnice o 10 miliard více? 10 kilometrů za 13 miliard? Opravdu? Více na iDNES.cz.

Začínají vyvstávat na povrch čísla a plány, díky nimž chce (a velmi pravděpodobně se tak i stane) Sociální demokracie vyhrát květnové sněmovní volby. Drtivá většina programu se týká současné ekonomické krize – a světe div se, podle ČSSD ji budeme překonávat díky vyšším daním. Také se vám na tom něco nezdá?

Pokud chceme hledat cestu z krize a oživit ekonomiku, musíme si uvědomit základní ekonomické věci. Abych oživili ekonomiku, tedy přiměli lidi více utrácet, protože utrácení je přece hnacím motorem ekonomiky, musíme jim k tomu utrácení dát nějaký důvod. A samozřejmě také prostředky.

Aby měli lidé prostředky na utrácení (důvodů k utrácení je totiž opravdu hodně), musí mít jakési zaměstnání, za které budou placeni. Jenže kde se taková pracovní místa vezmou? Díkybohu už nežijeme v socialismu/ko­munismu, a tak pracovní místa vytvářejí především firmy, což je krycí název pro podnikavé lidi, pro lidi, kteří se nebojí riskovat svoje peníze, aby samozřejmě primárně vydělali peněz ještě víc, ale s takovým menším důležitým sekundárním efektem – vytvořením nových pracovních míst.

Zatímco zdanění vyšších příjmů se pohybuje u nás na úrovni patnácti procent, v Británii či Rakousku jde o padesát procent, v Dánsku 59 procent. – Jiří Paroubek, který nenápadně přehlíží fakt, že v Dánsku je průměrná mzda snad 5× vyšší než u nás. Spočítejte si to.

Je tedy jasné, že pracovní místa vytvářejí jedině firmy. Logicky uvažující ČSSD se tedy rozhodla, že tyto lidi po právu potrestá, a navrhla zvýšit daň pro firmy. Aby toho nebylo málo, rovnou chce zvýšit daně i bohatým lidem, tedy lidem, kteří se snaží a plahočí, aby se měli dobře.

Ale ne, nebudeme ho platit. To jen ODS (konečně) přišla s návrhem, že by každý pacient, který podstoupí lékařské vyšetření, měl dostat vyúčtování tohoto vyšetření, díky němuž by si uvědomil, kolik takový úkon vlastně stojí, protože i rutinní vyšetření mnohdy stojí i několik tisíc korun. Kromě uvědomění by toto vyúčtování nemělo žádný jiný smysl.

S tímhle návrhem opravdu souhlasím. Došlo by sice k dalšímu drobnému byrokratickému zatížení doktorů popř. pojišťoven, ovšem mnoho lidí by si uvědomilo, že 30 Kč je opravdu směšná částka. Více na iDNES.cz.

Poslední dobou se čím dál tím častěji z médií dozvídáme o žalobách, které směřují nejčastěji na deník Reflex a jeho šéfredaktora Petra Šafra – tyto žaloby podávají politici, které si vzali na mušku grafici Reflexu a udělali z nich něco, co se většině politiků (a nejen těm) samozřejmě nelíbí – tedy karikaturu.

Případ první: Paroubek a Yoko

Jako první přišel na řadu předseda ČSSD Jiří Paroubek se svou novopečenou manželkou, kteří byli na titulní straně Reflexu vykresleni jako kdysi John Lennon a Yoko Ono. Jde o velice známou fotografii, jejíž obdoba se na titulce Reflexu už jednou objevila.

Zatímco Petra Paroubková se z karikatury údajně zhroutila (když si brala předsedu jedné z největších politických stran v ČR, mohla s něčím takovým počítat), Paroubek nelenil a ihned na Reflex podal žalobu. Jak soud rozhodl mi ale není známo – pokud už tedy rozhodl.

Nemám rád kuřáky. Dokonce by se dalo říct, že je nesnáším. A to nejen proto, že bezohledně ničí zdraví sobě a všem okolo sebe, ale také protože hrozně smrdí. Jakmile kolem vás projde kuřák, okamžitě to poznáte; ani velké množství parfému totiž nezakryje ten hnusný puch, který se za ním nebo ní táhne. Holka může být sebehezčí, ale jakmile smrdí kouřem, je jí to k ničemu. Smrad jako by všechny dojmy vynuloval.

Když se nad tím tak zamyslíte, kouření vlastně nemá žádná pozitiva. Platíte těžké peníze za to, že si ničíte zdraví a že smrdíte. Opravdu výhodná koupě, je to asi tak stejné jako platit za to, že můžete stát u výfuku nastartovaného auta a čuchat zplodiny. Pokud má ale kouření samé nevýhody, je na místě položit so otázku, proč vlastně lidé kouří. Je na ni velice jednoduchá odpověď – protože kouří ostatní. Kouření se totiž stalo jakýmsi nechutným společenským zvykem, který se mezi lidmi šíří jako nějaký mor – jakmile se touhle smradlavou nemocí nakazíte, máte smůlu, už se z toho budete dostávat jenom těžko.

Nekuřáci se často domáhají zákazů kouření v restauracích nebo dokonce celkově, ovšem přehlíží jeden velice významný fakt – kouření nejen že přináší do státní pokladny tučné daně, protože cigarety mají daně opravdu obrovské (ale podle mě stále ne dostatečné), ale v případě kouření v restauracích nemůžete jednoduše majitelům soukromého majetku přikázat, co mají zakazovat ve svém podniku – to prostě v demokratické společnosti s volným podnikáním nelze. Proto, i když kuřáky nesnáším, jsem proti zákazu kouření v restauracích.

A máme to tady znovu – jako už se neúspěšně před pár lety pokoušel kabinet Ivana Langera, i nyní se vláda pokusí zrušit Dělnickou stranu, jejíž podivné aktivity jsou trnem v oku mnoha lidem. Je to ale správný krok? Nebude to spíše kontraproduktivní?

Řekněme si to na rovinu – Dělnickou stranu volí lidé hlavně proto, že se o ní mluví. A mluví se o ní proto, že její členové vyvádějí věci, které často hraničí se zákonem. Četl jsem si program Dělnické strany a je velmi podobný tomu komunistickému, jen s tím rozdílem, že podporují křesťany. Jinak je to v podstatě totéž, dokonce i v prvním odstavci tvrdí, že respektují demokratické zřízení České republiky. A vím, že je divné to říci, ale najdou se tam i pasáže, ze kterých by si měly vzít příklad ostatní politické strany, například ta o nulové toleranci ilegálním přistěhovalcům.

Samozřejmě ale nikdo nechce, aby se vrátil komunismus v jiné podobě, a tak je načase s tím něco dělat. Já tvrdím, že pokoušet se zrušit Dělnickou stranu u Nejvyššího správního soudu je kontraproduktivní. Začne se o ní totiž zase psát v médiích, což samozřejmě povede k tomu, že se jí zvýší doposud díkybohu nízké volební preference. A i kdyby se NSS podařilo Dělnickou stranu zrušit, což myslím, že není velmi pravděpodobné, založí si stranu novou nebo přejdou do jiné, to je jedno – každopádně se jich nezbavíme. Jak je zmíněno v tomto článku, Tomáš Vandas, předseda DS, správně podotkl, že jakýkoliv verdikt pro ně bude vítězstvím. Souhlasím.

Proto říkám – nechme Dělnickou stranu na pokoji, když o ní nebudeme mluvit a psát, rychle se na ni zapomene.

Všichni víme, že v České republice platí nulová tolerance, co se týče alkoholu za volantem. Problém je ale v tom, že případy do 0,24 promile, kterou můžete klidně získat i tím, že si dáte před cestou tyčinku Margot, sice policisté předávají úřadům, jenže ty je odkládají – vlastně tak tyto řidiče nečeká žádný trest, policie a úřady jsou akorát zavaleni byrokracií (jak už to tak ostatně v tomto státě bývá).

Policie tedy začala hledat cesty, jak tolerovat množství alkoholu za volantem. Mimo jiné je ve hře návrh, že jednoduše prohlásí měřící přístroje za nepřesné do 0,24 promile. Po pár dnech se přidala ČSSD, která chce, aby za řízení auta do 0,24 promile nehrozila ani pokuta.

Osobně nevím, jestli mám být pro malou toleranci nebo ne – je to totiž takové ošemetné. 0,24 promile totiž můžete mít jak z již zmíněné tyčinky, tak třeba ze dvou lahváčů, což už je nebezpečné. Spíš se ale přikláním k tomu, že by nějaká tolerance existova měla. Jak velká, to už nedokážu posoudit.

Vůbec se mi ale nelíbí postup policie, která tím, že chce prohlásit přístroje za nefunkční do určité hladiny, v podstatě obchází zákon. A dělá to vlastně i úřad, který odkládá takovéto případy. Pokud má tolerance existovat, ať je zakotvená v zákoně. Co si o tom myslíte vy?