Goumičův nakousnutý blog

Lidské megalomanství pravděpodobně nezná meze. Je to už skoro pět let, co jsem na jednom ze svých předešlých blogů psal o Queen Mary 2, tehdejší největší osobní lodi světa. Ta dosahovala rozměrů, které si člověk nedokázal ani představit. A uběhlo pouhých pět let a máme tu po pár mezikrocích další největší osobní loď světa, která je bezmála jeden a půlkrát těžší.

“Jaktože to, sakra, plave?”

Nenechte se ale mýlit, Queen Mary 2 si stále drží jedno prvenství. Na rozdíl od Oasis of the Seas je Queen Mary 2 lodí linkovou, což znamená, že vozí pasažéry z místa na místo – je tedy stále největší osobní linkovou lodí na světě. Oasis of the Seas je opravdu pouze lodí vyhlídkovou.

Zatímco Queen Mary 2 byla cca 345 metrů dlouhá, 41 metrů široká a vážila 149 tisíc tzv. “gross tons” (přesný překlad mi není znám – je to speciální míra určující váhu lodi podle jejích částí) s ponorem 10 metrů, konstruktéři Oasis of the Seas si řekli, že nebudou troškařit – rozměry sice nejsou o moc větší (360 metrů délka a 45 metrů šířka), ale váha lodi je 225 tisíc gross tons – a světe div se, ponor je o jeden metr menší. Jen pro srovnání, abychom dosáhli délky Oasis of the Seas, museli bychom za sebe postavit pět Airbusů A380 (mimochodem momentálně největší osobní letadlo na světě).

V dnešní době známe roboty spíše z filmů a zatím si nedokážeme představit jejich účast v normálním životě. Jak už jsme se ale nespočetněkrát přesvědčili, věda jde dopředu opravdu mílovými kroky – rok 2010 bude zřejmě dalším významným milníkem ve vývoji robotů – jak USA, tak Čína se totiž chystají zorganizovat „sportovní“ akci pro roboty. Zatímco v Kalifornii se bude konat akce „RoboGames“, v Číně se chystají uspořádat rovnou olympiádu pro humanoidy (roboty podobné člověku), kde se bude soutěžit až v 16 disciplínách. Opravu se těším, co z toho bude. Více na iHNed.cz.

Mnohokrát jsem se setkal s tím, že lidé nevědí, co přesně znamenají určitá ustálená spojení, a i přesto je často používají. Většinou jde o ustálené výrazy především z antické mytologie. Rozhodl jsem se proto vybrat šest nejpoužívanějších a nejzajímavějších a podrobněji rozebrat, co vlastně znamejí a hlavně proč.

Danajský dar

Určitě všichni znáte Trojskou válku a s ní spojeného Trojského koně. Tento kůň, který se mimochodem občas místo tohoto spojení používá, je právě oním prvním a příkladným danajským darem. Jak jistě víte, Řekové (neboli Achájci či právě Danaové) do něj ukryli své vojáky, kteří v noci vylezli a otevřeli brány Tróje, aby ji mohli Řekové dobýt. Jako danajský dar se tedy označuje věc, která, byť má být darem, přináší “obdarovanému” spíše něco špatného.

Příklad: “Když jsem kupoval Honzovi k narozeninám permanentku do posilovny, netušil jsem, že to pro něj bude danajský dar.”

Američané mají zřejmě málo starostí, a tak vymýšlí kraviny. Tedy, mně to tak alespoň přijde. Rozhodli se totiž, že budou regulovat, jaké masky si mohou děti vzít na Halloween – a představte si, děti se odteď nemůžou převlékat za nic strašidelného, nemůžou mít žádné zbraně a dokonce si ani nemůžou na jeden večer „změnit pohlaví“. Prý mají jít radši za mrkev. Vždycky jsem si myslel, že Halloween je svátek „strašidel“ – a nevím, co je na mrkvi děsivého. Více na iHNed.cz.

Vodafone mě stále utvrzuje v tom, že je to nejlepší český operátor. Nejenom že má nejvýhodnější ceny a nejlepší přístup k zákazníkům, ale má i geniální reklamy, což už několikrát dokázal. Zde je jedna opravdu povedená :)

Je až neuvěřitelné, jak to křesťanství prolézá světem jako nějaká zhoubná nemoc. Protože zastávám názor, že náboženství a stát by od sebe měly být naprosto odděleny, docela mě šokovala zpráva na Novinkách, ve které se píše, že soud v americkém Texasu rozhodoval podle verše z Bible. A dokonce z ní citoval. Nejhorší na tom je fakt, že Nejvyšší soud USA se i tak případem odmítl zabývat. Kam ten svět spěje?

Občas mi zůstává rozum stát nad tím, co lidi nenapadne. Pročítal jsem si něco o lidovcích na Novinkách a narazil jsem na tento článek (mimochodem vysoce relevantní). Serióznost Novinek je sice sporná, ale pokud je to pravda, chce se mi smát a zároveň brečet. Mladí lidé v JAR si totiž začali nechávat vytrhávat přední zuby, protože si myslí, že je to pěkné. Navíc to prý zpestřuje sexuální hrátky. Jak si může někdo nechat dobrovolně vytrhnout zdravé zuby, zvlášť přední, to teda vážně nechápu. Ale o argument víc, proč se stát zubařem, no ne?

Říká se, že čas jsou peníze. Mnohdy tomu tak i je, ale čas nemusí být pouze peníze. V jedné ekonomické knížce, kterou jsem četl, se píše, že čas je to nejcennější aktivum, co máme, a je jen na nás, jak s ním naložíme. Poslední dobou jsem si začal všímat dost znepokojivého faktu, že i když sedím u počítače třeba pět hodin v kuse, nakonec zjistím, že jsem vlastně neudělal žádnou práci a přemýšlím, co jsem těch pět hodin vlastně dělal. A většinou přijdu na to, že vůbec nic. A to je docela smutné, protože pět hodin je spousta času, která by se dala využít úplně jinak.

Protože mě to začalo štvát, rozhodl jsem se poohlédnout po nějaké aplikaci, která měří, čím trávíte svůj čas, a poté vám nabídne nějaké statistiky. Jak na webu, tak pro iPhone jsem ale našel pouze aplikace, které měří čas pracovní, tedy že jim zadáváte, jak dlouho pracujete, kolik berete na hodinu a ony vám vyhodí, kolik jste si vydělali a podobně. Nic pro mě.

A protože co si člověk neudělá, to nemá, rozhodl jsem se napsat si aplikaci vlastní. Stálo mě to sice pár večerů, ale nakonec jsem naprogramoval přesně to, co jsem potřeboval. Aplikace nemá moc funkcí, jen jí zadávám, co právě jdu dělat, a ona měří čas do té doby, než změním činnost. To je v podstatě vše, poté už jen vyplivuje statistiky, kolik času čím strávím celkově, za den, za týden a za měsíc. A samozřejmě mi ukazuje, o kolik procent jsem s dané činnosti oproti minulému období věnoval více či méně a také to, který den v týdnu se dané činnosti věnuji nejvíce. Sice jsou to kravinky, ale mně, jakožto maniakovi přes statistiky, se to nesmírně líbí.

S rodiči jsme už podruhé strávili několik dní v zábavních parcích, konkrétně ve dvou – prvním z nich je Legoland u Günzburgu (mapa) a druhým, o poznání lepším je Europa Park u Rustu (mapa) – oba parky jsou v Německu. O Legolandu se zde ani zmiňovat nebudu – i když to tam bylo zajímavé (především města a auta s vlaky a loděmi, které se samy pohybují, z kostek), nejsou tam žádné extra zajímavé atrakce.

Europa Park, který můžete najít u nenápadného města Rust tzv. “uprostřed ničeho”, je mnohem větší, mnohem zábavnější a atrakce jsou mnohem větší výzva. Minulý rok jsem ani za nic nechtěl jít na velké horské dráhy, ale tento rok jsem se nechal ukecat a vyzkoušel jsem nejvyšší horskou dráhu v Evropě Silver Star a srovnatelně adrenalinový Blue Fire, který do Europa Parku přibyl toto jaro.

Logiku jsem měl vždycky rád a tyto „hříčky“ speciálně. Tady jsou dvě hříčky, nad kterými pokud budete přemýšlet moc dlouho, tak se zblázníte.

Paradox lháře

Aby tento paradox „fungoval“, je zapotřebí si nejdřív říct, že existují jen dva typy lidí – ti, co pořád lžou, a ti, co pořád mluví pravdu. Teď si představte, že k vám přijde člověk a řekne, že lže. Co v tu chvíli uděláte? Většina lidí by ho okamžitě zařadila do kategorie „lháři“, ale když se nad tím zamyslíte, lhář by nikdy nemohl říct, že lže, protože by nelhal, což se poněkud neslučuje s jeho povahou lháře. Tento člověk ale nemůže ani mluvit pravdu, protože pokud by řekl, že lže, a mluvil by pravdu, neplatilo by, že mluví pravdu. Jak z toho ven?

Papírek

Tato hříčka je velmi podobná té předchozí. Vezměte si papírek, na jednu stranu napište „Věta na druhé straně papírku je pravda“ a na druhou stranu „Věta na druhé straně papírku je lež“. Teď si papírek přečtěte a otočte ho. Vznikne vám paradox, kdy první strana tvrdí, že je pravda, že na první straně je lež, což ale nemůže nastat, protože potom by na druhé straně musela být lež, což by ale znamenalo, že lež na první straně by byla lží. Otočte takto papírek pětkrát a máte na celé odpoledne vystaráno.